Tůň

27. října 2015 v 22:32 | martísek |  moje psaní
Má duše již dávno na popel shořela
a já jen bloumám ve tmách tůní hlubokých
a osudu se neptám proč uzamknul se v pokoji
vzpomínek věků minulých.
Jen přítomnost se mění v utrpení
už nikdy nikdo nenapoví co čekat
od pavučin z přání, které věda ne promění
v obraz budoucnosti i kdyby mlhavých.
Proč prázdný svět se stále skrývá před pravdou
o vlastních následcích sporů či válek bezesných
a málo kdo se dokáže smířit se ztrátou těch nejdražších
jen díky své sobeckosti, se kterou snad mohou žít
a přežít tento svět ani já jsem nebyla jiná
a proto mě minulost stále vězní ve vzpomínkách bezútěšných
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama