Najivita

3. ledna 2015 v 23:28 | martísek |  moje psaní
smích je jako moře trní
o kterém nikdo neví
jen se tají pro současnou
minulostí a s každym
kdo se zeptá nová rána v srdci
a s touhou chodím jako žebrák
proto volám?
lásko kde jsi proč mě trápíš
nespavostí bez lásky
a trápení mé už
se nedá utišit jen
pouhou prosbou kdejsi
a proč se skrýváš pod
příkrovy ze smůly a
beznaděje z bavlny
a to co je utkáno davno před léty
se nedá rozpléct bez vír
kterou strácím každým dnem
a jen doufam
s časem nad vínem
s touhou kterou střádám
s novým rokem který
přichází s nadějí na
krásný sen života
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 6. ledna 2015 v 14:49 | Reagovat

Moc hezký a inspirující a při tom ze života...

2 martísek martísek | 6. ledna 2015 v 23:12 | Reagovat

děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama